Kola pro Afriku

Již několik let jsme zapojeni do spolupráce s organizací Kola pro Afriku. Ředitel společnosti Mgr. Roman Posolda nazval naši spolupráci CHILDREN FOR CHILDREN. Naši žáci si pravidelně dopisují se svými kamarády z africké Gambie, pořádáme humanitární sbírky zejména prostřednictvím akce Běh pro Gambii, který jsme již podruhé organizovali společně s městem Otrokovice, a motivujeme naše žáky i rodiče, aby se zapojovali do sbírky kol, které následně organizace Kola pro Afriku opravuje a transportuje do Gambie.

Co o naší spolupráci píše ředitel společnosti Mgr. Roman Posolda, si můžete přečíst níže

Každé kolo má dvě duše….

Když jsem poprvé potkala pana Romana Posoldu, zaujal mě klid, který z něj vyzařoval. Po chvíli rozhovoru jsem pochopila …. Pomáhá dětem z druhého konce světa, není mu lhostejný jejich osud a miluje Afriku.

 

Jak vás napadlo pomáhat africkým dětem?

Společnost Kola pro Afriku se zrodila z radosti být pro druhé, z našich životních cest, které jsou spojeni s lidmi a pro lidi. Se svými aktivitami jsme začali v roce 2012, jako odpověď na nedostatek a potřebu afrických dětí, které mají svou školu daleko od svých obydlí a my jim můžeme darovaným jízdním kolem pomoci nejen do školy, ale dosaženým vzděláním i na cestě k jejich budoucnosti, neboť získané vzdělání může přinést práci a obživu pro rodinu i pro širší komunitu.

 

Jaký je život afrických dětí? Chodí do školy rády?

Dětský svět v Africe je  v mnohém odlišný, v porovnání s dětmi u nás. Do školy děti chodí i velké vzdálenosti, často jedinou možností je prostě chodit pěšky. Děti do školy chodí rády (no, to u nás také J ). Stále ne všechny děti se do školy dostanou. Kluci i dívky pomáhají všude tam, kde je možné vydělat pár penízků, na učení a na školu někdy nezbývá čas a po setmění v mnoha oblastech není již na učení vidět. Je to opravdu v mnoha ohledech jiné. Rodiče se s dětmi neučí. Děti se učí zejména ve škole. V některých školách, zvláště na chudším východě země, nemají děti žádné pomůcky. Děti chodí do školy na dvě směny, neboť není tolik místa ve školách, děti chodí do školy i večer (pokud je ve škole světlo) a také o víkendu na doučování.

 

Děti z Mánesky poslaly do Gambie dopisy s obrázky a fotkami. Některé z našich dětí se zdráhaly psát o tom, že se tady mají dobře, když život afrických dětí je tak odlišný. Jak tedy děti v Africe dopisy přijaly?

Předání dopisů a obrázků dětí vaší školy proběhlo ve dvou gambijských školách - Tahir Mansa Konko (cca 200 od pobřeží) a škola ve vesnici Manna (cca 300 km od pobřeží).

Děti byly vašimi dopisy velmi potěšené, tiše a zaujatě poslouchaly čtení vašich vzkazů. Až venku se děti "odvázaly" udělaly hloučky kolem plakátů z vašich tříd, kde jsou i vaše fotografie. Dětem jste přinesli velkou radost, způsobenou tím, že na gambijské děti někdo myslí, že se jich někdo takovou vyjádřenou formou vztahu dotýká, že pro ně někdo něco udělal. Bylo to překvapení, vděčnost a radost, že spojení může pokračovat. Děti vám také posílají vzkazy, obrázky malované pastelkami, voskovkami a vodovkami, které jsme jim dovezli. Dále vám posílají dřevěné obrázky a batikované plátno, které vyrobily.

 

Nazval jste spolupráci Mánesky a dětí z Gambie „Children for children“ (Děti dětem). Opravdu si myslíte si, že můžeme něco změnit?

 Vaše pomoc může zažehnout plamínek pro mnoho dětí, plamínek pro naději, že se mohou mít líp, vychodí školu, získají více vědomostí pro práci i obecně pro život. Vystudují a posunou sebe, svou rodinu, svou komunitu i svou zemi o kousek dál. Otevřenost pro druhé je ctností člověka, je přirozeností, každý ji máme v sobě.  A v tomto nejvíce mohou přinést pro otevření očí dospělých právě děti, třeba svým modelem "děti dětem".

Jde o spojení, které říká, že někdo, kdo je v nouzi, v náročné situaci, není sám. Lidé v Africe umí přijmout situaci, jaká je - sucho, silné srážky v období dešťů, neúroda, hlad, nemoci. Soucit a sounáležitost jsou v dobrovolnosti člověka, přináší pak radost a užitek na více stran. Člověk z nouze, díky vám, najde cestu. I lidé v Africe se chtějí mít lépe. Chtějí nasytit svou rodinu, snaží se být soběstační a udělají pro to vše, aby se jim to podařilo.

 

Je něco, co vás při vašich afrických cestách překvapilo?

 Afrika mě naučila přijímat věci a situace takové, jaké jsou. Věděl jsem už ze svých dřívějších cest, že pohostinnost lidí roste s chudobou. Zažil jsem to např. na Ukrajině, na Madagaskaru, nyní i při svých cestách do Gambie.  V Gambii mě překvapuje (tedy nyní již tolik ne), že lidé znají své místo, ženy i muži. V rodině je to velmi dobře vidět. Obecně řeknu, že nevidím tolik hašteření, není tolik rozvodů a rozchodů, jako u nás. Rodina i komunita drží při sobě.

 

Jak tedy konkrétně můžeme pomoct my z Mánesky, potažmo lidé z Otrokovic?

Vaše pomoc spočívá i v tom, že na děti myslíte, jste s nimi přes nás ve spojení, motivujete je k tomu, aby na sobě pracovaly…

Jsme do určité míry schopni zajistit dětem v Gambii kola, ale problém je s jejich dopravou – k tomu potřebujeme finanční prostředky. Ty získáváme prostřednictvím charitativních akcí. Jednou z nich je Běh pro Gambii, který pořádá vaše škola 12. dubna 2018. Jedná se o sponzorský běh, kdy si děti i dospělí na sebe najdou sponzory, kteří přislíbí částku na jeden cca 1km okruh. Kolikrát účastník uběhne okruh, tolikrát se násobí přislíbená částka.

Pomoci může každý a to na Mánesce dokazujete každý den.